Neuvěřitelný příběh začal po dopadu první ruské rakety na území Ukrajiny. Už druhý rok ruští okupanti devastují zemi, kde je světově největší podíl orné půdy na celkové rozloze. Ukrajina zásobuje potravinami přes 150 států. Miliony tun obilí mířily do celého světa, a mnohdy pokrývaly více než polovinu spotřeby tamních obyvatel. Nás to nezajímalo, protože nás Ukrajina neživí.
Hlad je nejlepší kuchař a Putin to ví. Nejdříve uzavřel černomořské přístavy, kudy proudila většina ukrajinské produkce. Ceny potravin poskočily celosvětově. Po nátlaku mezinárodního společenství uzavřel Obilnou dohodu, která fungovala jako nástroj vydírání a v omezené míře umožňovala vývoz z vybraných přístavů. Velké procento produkce se proto začalo exportovat nákladnou pozemní dopravou po alternativních trasách přes Evropu. Potraviny nám zdražily.
Trhu stačí málo, aby reagoval. S trvající válkou cena pšenice postupně klesala, nedostala se však na původní úroveň. Stabilita ve vyšší cenové hladině zvýhodňovala pouze stranu nabídky. Mnohým chamtivým obchodníkům to nestačilo a rozhodli se obohatit na úkor nás všech. Ukrajinské obilí, které bylo určené pro chudé země se objevilo v hledáčku spekulantů. V tranzitních zemích v důsledku kšeftování klesla tržní cena obilí. Spekulanti nechtěli prodávat za nižší cenu, když si zvykli na vyšší zisk. Touha udržet původní cenovou hladinu se promítla v populistickém uzavírání hranic. Stali jsme se pevnou součástí děje.
Volání po zákazu volného obchodu a podpora strachu jsou další linka tohoto neuvěřitelného příbehu.
Obilná dohoda nebyla prodloužena a Ukrajina i přes překážky pokračuje v zásobování světa potravinami.
Jsme mezirezortní iniciativa, která prostřednictvím projektů umožňuje lépe porozumět Putinovu hladu.
